Vzdávat se umí každý, ale opravdový hrdina padne na dno, z něhož se zvedne a pokračuje zase výš, s mnohem větším úsilím a silou....

Co jen říct?

15. března 2010 v 19:30 |  O mně
No, zlata moje drahá, já vám ani nevím....
Nějak to jde se mnou do háje.
Jsou chvíle, kdy se i zasměju něčemu, co mi přišlo děsně vtipný, ale najednou nevím, co to bylo. Spadne mi úsměv a já cítím, jak se mi povolily mimické svaly a v tu chvíli pochopím, že jsem se nesmála ničemu, ale jen se usmívala, protože to dělali i ostatní.
Nejhorší to je, když s někým mluvím. Odpovídám, ale když se po minutě vzpamatuju a ,,přijdu na chvilku k sobě", dojde mi, že vlastně nevím, o čem byla řeč, ani co jsem odpovídala, či dokonce radila.
Připadám si, jako bych byla v místnosti, točila se dokola s rozpaženýma rukama a není nic kolem mě. Moje myšlenky jsou jen u jednoho člověka a já to zatím nedokážu zlomit.
V pátek jsem byla s kamarádkou v hospě a pila, protože jsem doufala, že mi to pomůže zapomenout alespoň na kratičkou chvíli.
Ani té chvilkové spásy jsem se nedočkala, byť jsem se cestou domů motala jako blázen. Padla jsem do postele, pustila si mp3 a prostě se mi z očí začaly řinout slzy, který jsem sice po chvíli zastavila, ale to bylo vše. Nespalo se mi dobře, zdálo se mi o něm, ale bylo to trhané a zmatené. Kdyby mi alespoň druhý den bylo blbě, abych se proklínala, ale ani to se nekonalo.....
V sobotu jsem šla večer do hospy zase, už jsem ani tolik nepila, přesto po zalehnutí do postele probíhalo to samé.
V neděli jsem usla někdy po druhé ráno a to jsem šla spát v jedenáct.
No a dnešek ve škole? Pohledy do blba, byla jsem prostě mimo. Je mi fakt příšerně......
Jediný, co mě jakžtakž na chvíli spasí, je vyjížďka na koni, jenže tam se teď nedostanu kvůli počasí....
Nevěřily byste, jak bych si přála prostě usnout a když už, tak se probudit až za hodně dlouho, s prázdnou hlavou bez paměti.... Alespoň na toho jednoho člověka.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katull Katull | Web | 15. března 2010 v 19:50 | Reagovat

No teda, to je mi fakt líto, že se tak trápíš, ale bohužel na tohle není rada nic platná. To chce jenom čas, já vím, říká to každej, ale je to fakt pravda. Sama potom uvidíš. Život je někdy mrcha, co jenom bere, ale pak taky hrozně dává. Jsi holka šikovná a smutný období odejde a zas ti vykouzlí nejen úsměv na tváři, ale pořádnej řehot z plna hrdla :)

2 Katull Katull | Web | 15. března 2010 v 21:03 | Reagovat

Ten začátek je vždycky krutej, to i těch pět minut je moc, ale když vydržíš a budeš ze začátku střídat běh s chůzí, tzv. indiánský běh, tak to nebude dlouho trvat a spojíš to v soustavný běh. Takže s chutí do toho, půl je hotovo. A na pročištění hlavy je to snad to nejlepší. Aspoň podle mě :)

3 fitnessy fitnessy | Web | 16. března 2010 v 8:19 | Reagovat

Hele nedepkuj!
jsi prece silna zena, vem si g.i. jane co si vytrpela, ta by se takhle nelitovala a nehrabala v tom jak se chova.
Koukej si poradne nalozit, at se tak utahas ze na mysleni nebude sila ;-)

4 viky viky | Web | 16. března 2010 v 11:05 | Reagovat

Kaťul má bohužel pravdu,v tomhle se radit nedá,jen čas to vyřeší. Přeju ti aby jsi byla silná,najdi si nějakou aktivitu-třeba přidej cvičení,ať na něj pořád nemyslíš,prostě něco,co tě zabaví! Buď silná a netrap se!!!

5 Kate Kate | Web | 17. března 2010 v 17:11 | Reagovat

Na zapomnění funguje jedině čas. :-(

6 Fína Fína | Web | 20. března 2010 v 11:16 | Reagovat

Jsem moc zvedava, jake ty saty budou :D Chiiiiii. Max je budu nosit doma :D

7 Mijo Mijo | E-mail | Web | 25. června 2012 v 15:40 | Reagovat

Super, blog......

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama